Operace „Hrabě Monte Christo“ neboli kde jsou Putinovy prachy?

28.9.2015 O trochu níže jsem se zmínil, že Putin chodí všude pozdě, snad z důvodu zmatení případných atentátníků? Tak poslední případ je Valné shromáždění v New Yorku, kde měl hovořit pod číslem 6. S ohledem na jeho notorické nestíhání bylo jeho vystoupení přeneseno na pořadí č. 8. Poslední setkání ve Vatikánu stálo papeže přes hodinu času čekání na nejvzácnějšího hosta. Někde by tomu řekli nevychovanost.

Tohle není můj text a některé věci (zejména hodnota majetku) jsou pro zjednodušení vytrženy z kompletu, který stejně nelze zmapovat. Kamaráda zaujala pionýrská trumpetka v majetku Jeho blahorodí. Bohužel po pátrání na oficiálních stránkách prezidenta RF (nepátral jsem do hloubky) jsem našel majetkové přiznání za rok 2014 a v něm trumpetka není. Některé věci tam však jsou (přívěs za tříkolku), dva byty, nějaká auta a kus pozemku, garáž a garážové stání. Je tam i celkový roční příjem za rok 2014 deklarovaný ve výši přes 7,5 mil. Rublů.

Následující text je převzat odsud . Pokud by měl někdo zájem, může se podrobnosti o zrození moci tohohle mezinárodního zločince dočíst v knížce Who Owns Rusia? od Karen Dawisha.

Karen Dawisha

Knížka je ke stažení na webu, ovšem je v angličtině. Je v ní podrobně popsán celý proces generování hotovostí a ulévání do západních bank i to jak nejdříve bez oprávnění přesměrovával Putin ohromné finanční toky do soukromých kapes. V tomhle textu je celá problematika zúžena na Putinem v minulosti  vlastněný podíl akcií Gazpromu a pro ilustraci to asi opravdu stačí.

xxxxx

Operace „Hrabě Monte Christo“ neboli kde jsou Putinovy prachy?

Všichni se teď předhánějí v teoriích, k čemu a jak má dojít v New Yorku mezi Putinem a Obamou. Nikdo nepochybuje o tom, že Putin byl iniciátorem rozhovorů a o tom, že Bílý dům do poslední chvíle nesouhlasil s touto schůzkou.
Okamžitě vznikly zápletky typu: Sýrii vymění za Ukrajinu nebo naopak, někteří vymysleli i daleko exotičtější scénáře. Ale někdy je možné události brát tak jak vypadají a není třeba nic dalšího vymýšlet.
Takže co jistě víme je, že Putin několik měsíců osobně spřádal skryté intriky, aby se setkání uskutečnilo.
Neboli Putin schůzku potřebuje. Finito, tečka! Není sem potřeba míchat Sýrii s čekistickým IS nebo Lugandon (tzv. Luganská a Doněcká republika v Donbasu) s čekistickými Zacharčenky a Plotnickými. Schůzku potřebuje vůdce národa a hotovo!

Pokud se na situaci koukneme tímto pohledem, ihned zjistíme rysy obrovské vojensko-politické operace s krycím názvem „Hrabě Monte Christo“. Pokud tomu věnujeme přiměřeně hodně času, je možné operaci prozkoumat v jemných detailech a v přísné chronologii. Zde uvedeme jen krátký přehled této operace.

Nejdříve o pracovních kvalitách Putina.
Existují názory, že neexistuje „bývalý příslušník KGB“. Mezi „bývalé“ ho odnesou až nohami napřed. To ale nijak neznamená, že takový pacient má jakési vyšší schopnosti nebo lepší instinkt.  Pokud by tomu tak bylo, tak by se „nejlepším“ zástupcům téhle profese , jako byl např. Berija podařilo vyhnout pasti a zachránili by si kůži. Tím spíš, že Putin se ani zdaleka nemůže Berijovi rovnat.

Vladimír Vladimírovič však nepracoval pouze v agentuře. Po demobilizaci úspěšně spolupracoval s Tambovskou zločineckou skupinou a měl pod palcem Petrohradské „okno do Evropy“.  V devadesátých letech se nad státní hranicí stahovala natolik černá mračna, že skrze ně bylo těžké zjistit, kam co mizí a kde se to objevuje. Charakteristické je, že z ruské strany mizela ropa stejně jako potraviny a spotřební zboží, které se mělo objevit jako protihodnota v Rusku.

Vše pohlcovalo „moře“, přesněji – Putinova skupina. Zato se neznámo odkud objevovala narkotika v širokém výběru. Putinovi kolegové z Tambovské skupiny měli tyhle produkty pod kontrolou a zásobili jimi celé Rusko. Přesně tam se Putin dopracoval k profesionalitě, protože v KGB byl panem Nikdo.

Od kamarádů se Putin naučil, že pomocí vlastních rukou se nedá ničeho dosáhnout a zisky je třeba legalizovat přes nastrčené osoby. Jak známo, Putin dosud v daňovém přiznání přiznává pokoj v paneláku, buben, pionýrskou trumpetu, tříkolku a k ní přívěs „Skif“.
Vzhledem k uvedeným banditským skutečnostem Putin vždy konal cílevědomě i když nijak originálně, aby si toho nikdo nevšiml. Bez ohledu na to, že podle jeho osobního vyjádření nemá ani potuchy, jaká je jeho výplata, nakoupil více než 4,5% akcií Gazpromu a prakticky celou Surgutneftegaz. Má i další aktiva, ale stačí již tato.

Abychom si uvědomili řády čísel, kterými je možno změřit jeho majetek, stačí vzít jen ta 4,5% akcií Gazpromu (možná jich má i více) a převedeme je na uchopitelné USD. Vprostřed roku 2012 činila kapitalizace Gazpromu 145,7 mld. USD.  Nebyla to největší ani nejmenší hodnota Gazpromu v jeho historii,  byla to řekněme průměrná hodnota. 

Pokud z toho vyjdeme, plácalo se Putinovi v kapse jen v akciích Gazpromu okolo 6,55 mld. USD.  Akcie jsou jistě záležitost riziková, a tak vůdce národa nepatrioticky hromadil zejména americké „ruble“.

Ještě jedna malá poznámka o měřítkách putinské výbavy.  Pro představu – 1 mld. USD váží přibližně 10 tun. Akcie Gazpromu patřící Putinovi převedené na dolary by vážily 65,5 tuny což je přesně –  váha železničního vagonu. 
Ještě jednou ale zdůrazněme, že Putin akcie potřebuje jako nástroj , a cíl – je nahromadění valuty. 

Takže necháme v závorce movitý i nemovitý majetek i cenné papíry, zapsané na putinské nastrčené osoby a zúžíme rozsah zkoumání jen na valutu. Když započal ropný boom a ceny vyletěly do vesmíru, Putin bez váhání postavil do potoka naftodolarů hráz, která oddělovala prostředky tekoucí do rozpočtu do podílů soukmenovců od svých osobních. 
Ještě v roce 2007 byly jeho úspory ohodnocovány více než na 40 mld. USD.       
Již na předválečném vrcholu roku 2012 se z různých zdrojů objevila informace, že tahle suma dosáhla 180-200 mld. USD a stále pokračuje v růstu. 

A v současné době i když se růst zpomalil, přesto dosáhla k hodnotě 250 mld. USD. 
Historie lidstva nepamatuje tak velké množství peněz v rukách jednoho mužíčka.

Pokud by se občané Ruska znenadála probrali a donutili Putina, aby vrátil „bezpracně získané prostředky“, zjistili by, že do Moskvy přijíždí ohromný vlak s 42 vagóny, každý vahou 60 tun, po stropy nacpané 100 USD bankovkami.

Je pochopitelné, že takové nepřiměřené množství peněz bude uchovávat v elektronické podobě ve spolehlivém místě a samozřejmě, prostřednictvím nastrčených osob.

Na zenitu svých evropských úspěchů se Putin dostal velmi blízko k triu Berlusconi, Schroder a Sarkozy. Se všemi Putin navázal velmi blízké vztahy. Sarkozy se neštítil prostředků přítele Vladimíra. Jestli někdo není v obraze, Kolja Sarkozi se stal prezidentem v roce 2007 a epopea s se stavbou Mistrálů začala v roce 2008. Je známo, že USA a Velká Británie kategoricky odmítaly tento kontrakt, ale něco Sarkozyho přesvědčilo tohle téma otevřít.

Ve stejnou dobu přítel Gerhardt (již po demisi) pracoval v systému Gazpromu a všude lobboval za zájmy přítele Vladimíra, což pomáhalo otevírat mnohé dveře a také zesilovat vliv Ruska v Evropě. Nejdůležitějším se ale ukázalo přátelství Putina s přítelem Silviem. Stalo se natolik těsným, že všechny následující události se rozvíjely zejména ve směru vektoru Putin – Berlusconi.

Tak osud spojil Putina s člověkem podobného ražení – Silvio Berlusconim. Tenhle činitel se nevyhýbal libovolným machinacím, které zvyšovaly jeho majetek. Byl obviněn ze všeho možného, ale nikdy se nepotopil. Víme jistě, že netone, ale Italové mají svou mentalitu, a Silvio se vždy vracel do sedla svého politického oře. S přítelem Vladimírem se k sobě dostali hodně blízko, protože druhý jmenovaný byl vtělením byzance což Berlusconimu velmi imponovalo.

Brzy se Putin svěřil příteli se svým problémem –  není kam dávat peníze, tj. je jich tolik, že se spolehlivé úložiště stalo problémem. Jasné, že chránit je v Rusku je absurdní. Každý začínající milionář vše vyváží přes Kypr do Rakouska, Švýcarska, Anglie, Francie nebo ještě někam jinam. Ale tihle idioti neznají míru a začnou veřejně rozhazovat peníze a tím na sebe přitahují pozornost. Je pravdou, že i putinský Gunvor se dopustil chyb skupováním švýcarských podniků a nemovitostí. V určitém momentě se domorodci probrali a Putina znervoznili. Bylo nutno odsud vyvést hromadu peněz a to se stalo problémem.

Přítel Silvio nepřemýšlel dlouho a poradil příteli Vladimíru šikovnou banku Vatikánu.
Z jedné strany je jakoby v Itálii, ale z druhé strany – někde nedaleko sadů Pána našeho. Tím spíše, že po smrti charismatického Jana Pavla 2. došlo ve Vatikánu ke změnám ve prospěch Silvia, a ty se dotkly i bank.

Kromě toho je z pohledu kontrol tahle banka zvláštní. Pokud by k něčemu došlo, nikomu by nebyl prospěšný skandál pod vlajkou Vatikánu.

Tak se i rozhodli. Tahle událost přátele sblížila na nejtěsnější vzdálenost a sama banka začala strmě nabírat na váze putinskými přítoků. Původ peněz však byl natolik očividným, že začaly vznikat otázky. Ve výsledku bylo nakonec nutno vyměnit šéfa banky za Němce, doporučeného přítelem Gerhardtem. Ale to bylo až potom.

Samotná myšlenka se Putinovi natolik zalíbila, že se rozhodl zaplatit nákup ostrova v teplém moři pro dva domácí pány. Polovina ostrova – Silviovi , a druhá – Vladimíru, aby se ke stáru bylo možno bezstarostně blbnout s nahými slečnami a se psy. Krátce řečeno, přátelství se ukázalo pevným.

A v tom vybuchl skandál. Pokud by přítel Vladimír používal banku jen jako zásobník, nebilo by to nijak do očí. Z účtů Vatikánské banky byly ale pravidelně odesílány prostředky různým „přátelům“ i potřebným lidem. Tj. neležely pasivně, ale zvyšovaly korupční tlak na evropské a světové struktury. Jelikož všechny dolarové platby procházejí přes korespondenské účty amerických bank, finanční rozvědka USA měla zcela naplno přehled kolik a jakých prostředků a kam odcházelo a kde je utrácejí. Zjistila velmi snadno, jak RF získala olympiádu v Soči, a také Mistrovství světa ve fotbale.  Ale do vhodné chvíle žádné aktivní kroky nepodnikala, i když to de jure bylo v  jurisdikci USA. To pokračovalo do okamžiku, kdy Putin uvěřil ve svou nezranitelnost, tak jak se to stalo Berlusconimu, a vlezl do Krymu.

Od tohoto okamžiku se do chodu uvedly mechanizmy, které v minulém století přikovaly k vězeňským okovům nepolapitelného Al Caponeho. Také se snažil svýma rukama nic nedělat a nezanechávat svědky. A pohořel na finančních machinacích. Když FBI začala čistku  v FIFA, publikum se pouze zasmálo. Maximum na co se zmohly sdělovací prostředky byla procházka po fotbalovém mistrovství v Rusku a Kataru. Ale Katar spadl do problému za celou skupinu. USA zdokumentovaly spojení fotbalových korupčníků s konkrétními účty.

Když skandál utichl, FBI už mělo rozbor pohybů prostředků na putinských účtech. Výpisy přitom již byly potvrzovány svědeckými výpověďmi korupčníků. Tj. způsob a použití prostředků je zdokumentován přestně, povstala jen otázka původu takové neuvěřitelné sumy, která se rovnala 140 mld. USD.
Zbylých 100 mld. USD odešlo do Hong Kongu, ale o tom později. Takže původ těchto prostředků byl také odhalen jako kriminální, a všechny nitky vedly k Putinovi osobně. Tzn. že se jednalo o jeho peníze. Okamžitě poté byly tyhle prostředky zmraženy. všech 140 mld. USD! Nejdříve proběhla serie dotazů-odpovědí mezi FBI a vlastníky účtů, kteří se snažili o odblokování, ale nepodařilo se jim doložit legální původ peněz.

V tomhle momentě utekla z Velké Británie a USA cílená informace o tom, že existuje možnost zveřejnit, kde a kolik je zmraženo putinských peněz .  Velký šum to nezpůsobilo, ale signál se k adresátovi dostal.
Celou tu dobu bylo veřejné mínění Ruské Federace zpracováváno tak, aby podobnou informaci odmítlo jako fámu. A to se téměř podařilo. U Rusů se v hlavě neukádá ani objem ukradeného, ani osoba zloděje – jejich prezidenta. To všechno je jen pro vnitřní spotřebu, ale problém je, že se k penězům nelze dostat!

A nejen to. Po vzoru USA také Čína přidržela hongkongský kus Putinových úspor. Stačí si vzpomenout, jak si byl Gazprom jist tím, že Čína bude buď financovat nebo úvěrovat ropovod „Síla Sibiře“. Věděl, kolik peněz napustil do čínského bankovního systému. Nikoliv samotný Putin! Je tam více než 100 mld. USD, a na roury bylo potřeba okolo 60. Ale Východ  – to je jemná záležitost. Ztracený Putin na pozadí čínské přehlídky – to je ilustrace jeho slepé uličky. Velmi lehce mu naznačili, že bez rozhodnutí o zadrhnutých penězích ve Vatikáně nic vracet ani odblokovávat nemohou. Putinova cesta na přehlídku do Pekingu byla jen gestem zoufalství, zásadní rozhovor proběhl již o květnových svátcích v Moskvě. Již tam se Putin od Číňanů dozvěděl tuhle nepříjemnou zprávu.

Nedalo se nic dělat,  urychleně se pokusil setkat s papežem, ale jako vždy ze sebe udělal Imperátora Nerona a nechal na sebe papeže čekat (Putin se na všechny schůzky dostavuje s větším nebo velkým zpožděním, nejinak to bylo s tímhle setkáním – ok). To byl jeho konec, protože papež mu řekl, že je vše třeba řešit v USA. Tohle proběhlo v červnu. A tak Putin celou tu dobu ťuká na dveře Bílého domu a odtud ho stále vyháněli. Takže nakonec v září vyzval Putin svého přítele Silvia a u sklenky 240 letého vína Cheres Massandra přemýšleli co dělat.

Zdá se, že zřejmě Silvio něco Putinovi poradil, nazpůsob – je třeba přijít s prosíkem. Ihned poté do Washingtonu šel nějaký nový návrh. Odtud pramení i imitace přerušení palby v Ukrajině i něco jako boj s IS. Teprve poté daly USA souhlas k setkání. Co je charakteristické , setkání, pokud se uskuteční, bude v rámci zasedání valného shromáždění OSN, tj. Putinu nedali ani možnost uskutečnit oficiální návštěvu!


Prostě mu bude přiděleno několik minut na rozhovor s Obamou, který se bude setkávat ještě s hromadou jiných lidí. 
Takže Putin je takový drobný poskok v kriminále, kterému dovolili hovořit s dospělými chlapy.

Mimochodem  ma stejném místě a ve stejnou dobu se Putin chce znovu setkat s papežem. 
Není žádný jiný důvod k druhému setkání během dvou měsíců, než zadrhnuté prachy ve Vatikánské bance! 
To už je opravdu hluboko pod úrovní. Je nutno své nakradené páčit! To je celá velikost současného Ruska. 

Až v RF vypnou bednu (v ruštině se oficiální tv říká zombojaščik, Duroskop, debilizátor, govnojaščik apod.) , obyvatelstvo začne chápat, jak to s ním skouleli. 
A tehdy se mu lehce bude měnit svůj hloupý název „ruský“ (russkij = příslušník ruského národa)  na daleko kratší a přesnější – ťulpas.

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Politika, Rusko se štítky , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s