IS s.r.o.: jak ropa pohání teroristy džihádu

Financial Times se delší dobu zabývají hlavním zdrojem financí Daesh (Islámského státu). V tomto článku jsem přeložil druhou část, kde je popisován velkoobchod IS s ropou. Co se s ní děje dál připojím v pokračování. Je to také zajímavé. Myslel jsem si donedávna, že by mělo stačit vybombardovat ropovody a přečerpávací stanice. Asi nejsem sám, protože z toho, že se tak neděje mnoho konspirologů usuzuje, že spojenci nemají zájem obchod s ropou zastavit. Z druhé strany ani Asad nespěchá s útoky proti IS a už vůbec nenapadá ropná pole. Je to na první pohled dost nepochopitelné, ale i Asad je životně závislý na ropě od Daesh – pro armádu i pro provoz se bez téhle ropy neobejde.  Kam se dále ty miliony barelů denně ztrácí? V malých rafineriích ji malí výrobci předělávají v nekvalitní palivo, které v kanistrech pěšky, na oslech či mulách apod. dostávají na všechny strany včetně na sever do Turecka. To už je ale jiná kapitola. Tady jde o velkoobchod.

IS s.r.o.: Jak ropa pohání teroristy džihádu

Erika Solomon, Beirut a  Guy Chazan s Samem Jonesem  v Londýně

Financial Times 14.10.2015

Ropné operace džihádistů nutí i jejich nepřátele k uzavírání obchodů

1

On the outskirts of al-Omar oilfield in eastern Syria, with warplanes flying overhead, a line of trucks stretches for 6km. Some drivers wait for a month to fill up with crude.

Falafel stalls and tea shops have sprung up to cater to the drivers, such is the demand for oil. Traders sometimes leave their trucks unguarded for weeks, waiting for their turn.

This is the land of Isis, the jihadi organisation in control of swaths of Syrian and Iraqi territory. The trade in oil has been declared a prime target by the international military coalition fighting the group. And yet it goes on, undisturbed.

Oil is the black gold that funds Isis’ black flag — it fuels its war machine, provides electricity and gives the fanatical jihadis critical leverage against their neighbours.

But more than a year after US President Barack Obama launched an international coalition to fight Isis, the bustling trade at al-Omar and at least eight other fields has come to symbolise the dilemma the campaign faces: how to bring down the “caliphate” without destabilising the life of the estimated 10m civilians in areas under Isis control, and punishing the west’s allies?

The resilience of Isis, and the weakness of the US-led campaign, have given Russia a pretext to launch its own, bold intervention in Syria.

Despite all these efforts, dozens of interviews with Syrian traders and oil engineers as well as western intelligence officials and oil experts reveal a sprawling operation almost akin to a state oil company that has grown in size and expertise despite international attempts to destroy it.

Minutely managed, Isis’ oil company actively recruits skilled workers, from engineers to trainers and managers.

2

Estimates by local traders and engineers put crude production in Isis-held territory at about 34,000-40,000 bpd. The oil is sold at the wellhead for between $20 and $45 a barrel, earning the militants an average of $1.5m a day.

“It’s a situation that makes you laugh and cry,” said one Syrian rebel commander in Aleppo, who buys diesel from Isis areas even as his forces fight the group on the front lines. “But we have no other choice, and we are a poor man’s revolution. Is anyone else offering to give us fuel?”

Oil as a strategic weapon

Isis’ oil strategy has been long in the making. Since the group emerged on the scene in Syria in 2013, long before they reached Mosul in Iraq, the jihadis saw oil as a crutch for their vision for an Islamic state. The group’s shura council identified it as fundamental for the survival of the insurgency and, more importantly, to finance their ambition to create a caliphate.

Most of the oil Isis controls is in Syria’s oil-rich east, where it created a foothold in 2013, shortly after withdrawing from the north-west — an area of strategic importance but with no oil. These bridgeheads were then used to consolidate control over the whole of eastern Syria after the fall of Mosul in 2014.

When it pushed through northern Iraq and took over Mosul, Isis also seized the Ajil and Allas fields in north-eastern Iraq’s Kirkuk province. The very day of its takeover, locals say, militants secured the fields and engineers were sent in to begin operations and ship the oil to market.

“They were ready, they had people there in charge of the financial side, they had technicians that adjusted the filling and storage process,” said a local sheikh from the town of Hawija, near Kirkuk. “They brought hundreds of trucks in from Kirkuk and Mosul and they started to extract the oil and export it.” An average of 150 trucks, he added, were filled daily, with each containing about $10,000-worth of oil. Isis lost the fields to the Iraqi army in April but made an estimated $450m from them in the 10 months it controlled the area.

While al-Qaeda, the global terrorist network, depended on donations from wealthy foreign sponsors, Isis has derived its financial strength from its status as monopoly producer of an essential commodity consumed in vast quantities throughout the area it controls. Even without being able to export, it can thrive because it has a huge captive market in Syria and Iraq.

3

Indeed, diesel and petrol produced in Isis areas are not only consumed in territory the group controls but in areas that are technically at war with it, such as Syria’s rebel-held north: the region is dependent on the jihadis’ fuel for its survival. Hospitals, shops, tractors and machinery used to pull victims out of rubble run on generators that are powered by Isis oil.

„V libovolném okamžiku může obchod s naftou skončit. IS ví, že bez ropy je v tu ránu ,“ říká jeden obchodník s ropou, který přijíždí každý týden z Aleppa z území ovládaného rebely nakoupit palivo a hovoří s FT po telefonu.

Národní ropná společnost

Strategie IS spočívá ve vytváření obrazu státu výrobou, pokouší se udržovat v chodu vlastní ropný průmysl napodobováním fungování národních ropných společností. Podle Syřanů, kteří tvrdí, že se je IS pokusil najmout, skupina hledá techniky nabídkou zajímavých výplat těm, kteří mohou doložit zkušenosti a povzbuzuje perspektivní zaměstnance, aby podali žádost na jejich úřad lidských zdrojů.

Putovní výbor těchto specialistů kontroluje ropná pole, monitoruje produkci a hovoří s dělníky o provozu. Dále ustanovuje členy IS, kteří pracovali v ropných společnostech v Saudské Arabii nebo kdekoliv na Středním východě jako „emíry“ nebo prince, kteří mají za úkolo udržovat v chodu nejdůležitější provozy, říkají obchodníci, kteří kupují ropu od IS a techniky, kteří pracují na polích kontrolovaných IS.

Někteří technici byli aktivně osloveni headhuntery IS. Rami – není to jeho skutečné jméno – pracoval v Deir Ezzor v Sýrii na těžbě ropy, předtím, než se stal velitelem rebelů. Byl později kontaktován vojenským emírem IS v Iráku přes WhatsApp.

4

„Mohu si vybrat jakou pozici budu chtít, sliboval mi,“ říká. „Řekl: “ Můžete si stanovit výši výplaty“. Na IS se dívá skepticky, proto Rami definitivně zamítl nabídku a utekl do Turecka.

IS také hledá mezi svými podporovači v zahraničí. V projevu, který pronesl po pádu Mosulu lídr IS Abu Bakr al-Baghdadi oslovoval lákal nejen bojovníky, ale také inženýry, doktory a další odborné pracovníky. Do IS byl nedávno naverbován egyptský inženýr, který žije ve Švédsku, jako nový manažer rafinerie Qayyara v severním Iráku tvrdí Irácký ropný inženýr z Mosulu, který odmítl být jmenován.

Hlavní role ropy se také odráží ve statutu, jakou jí přikládají IS mocenské struktury.

Přístup IS k vládě nad teritoriy, která kontroluje je vysoce decentralizovaný. Z větší části leží na regionálních zástupcíchwalisech – guvernérech – spravujících území podle pravidel daných centrální shurou.

Avšak ropa – vedle vojenských a bezpečnostních operací a sofistikovaných mediálních výstupech – je centrálně ovládána nejvyšším vedením. „Jsou ve svém přístupu k ropě velmi organizování,“ říká starší důstojník západních tajných služeb. „Klíčem je centrálně ovládat a dokumentovat území. Je to záležitost centrální shury,“ přidává s odvoláním na vládní „kabinet“ IS.

Ještě nedávno, emírem IS pro ropu byl Abu Sayyaf, Tunisan, jehož skutečné jméno bylo podle Pentagonu Fathi Ben Awn Ben Jildi urad al-Tunisi a který byl zabit US spec. silami v útoku v květnu tohoto roku. Podle US a EU představitelů spec. služeb u něj byl nalezen pravý poklad v podobě dokumentakce k ropným operacím IS. Dokumenty pečlivě zaznamenávaly průběh operací, s výnosy z vrtů a s příslušnými náklady. Ukazovaly pragmatický přístup k cenotvorbě, ve kterém IS pečlivě využívali rozdílů v poptávce na různých místech svého území k maximalizaci zisku.

5

Dohled nad vrty je počlivě prováděn IS bezpečnostní policií Amniyat, která jistí, aby výnosy šly tam kam mají – a používá brutální tresty pokud tomu tak není. Hlídky dozorují okolí čerpacích stanic, zatímco vzdálené vrty jsou obehnány ochrannými písečnými valy a každý obchodník je pečlivě kontrolován, pokud přijíždí k nakládce.

Na ropném poli v provincii al-Jibssa na severovýchodě Sýrie, která produkuje 2.500-3.000 barelů za den „se může za den naplnit okolo 30-40 velkých cisteren , každá s kapacitou 75 barelů“, podle jednoho ropného obchodníka z Hassakehu.

Distribuční síť Isis

Ale největší těžba je v al-Omar. Podle jiného obchodníka, který zde pravidelně nakupuje je systém s 6km dlouhou frontou pomalý, ale hráči trhu se mu přizpůsobili. Řidiči předkládají dokumenty s číslem jejich poznávací značky a kapacity cisterny úředníkovi IS, který je zadá do databáze a přiřadí jim číslo.

6

Evernote Export

Většina se vrací do jejich vesnice, a jednou za dva až tři dny se vrací zkontrolovat svá vozidla. Obchodníci říkají, že ke konci měsíce se někteří lidé vrací a postaví stany aby byli blíže ke svému náklaďáku až přijde jejich řada.

Jakmile je ropa z al-Omaru v jejich vlastnictví, obchodníci je buď vezou do místních rafinerií nebo ji prodají na trhu středním obchodníkům s menšími vozidly, kteří ji převáží do měst dále na západ jako je Aleppo nebo Idlib.

Štěstí IS s ropou nemusí trvat věčně. Koaliční bombardování, ruská intervence a nízké ceny ropy mohou stlačit výnosy. Zdaleka největší hrozbou je ale pro produkci ropy vyčerpanost stárnoucích syrských ropných polí. Nemají techniku hlavních zahraničních společností, aby neutralizovali to co místní popisují jako pomalý pokles produkce. Potřeba ropy pro vojenské operace IS znamená, že také méně ropy zbývá na trh.

V součnasnosti však na území kontrolovaném IS mají džihádisti dodávky pod kontrolou a neexistuje nedostatek poptávky. „Každý potřebuje naftu: pro vodu, pro farmaření, pro nemocnice, pro úřady. Pokud nafta dojde, nebude zde žádný život.“ říká obchodník , který pracuje blízko Aleppo. „IS ví, že ropa je žolík.“

Dodatečné informace  od Ahmada Mhidiho , nezávislého novináře působícího na turecké hranici a Geoffa Dyera ve Washingtonu

Originál článku zde

Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Sýrie se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Jedna reakce na IS s.r.o.: jak ropa pohání teroristy džihádu

  1. Pingback: Uvnitř 2 miliardového (USD) válečného stroje IS | ok52 Blog

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s