Kdo bojuje v Sýrii 2

upd. 29.10.2015

Průvodce syrskou opozicí z webu ISW , na webu jsou také pravidelně aktualizované informace o ruských náletech v Sýrii. Na serveru jsou všechny možné mapy, satelitní snímky apod. Server se nezabývá pouze Sýrií, ale také Afghanistánem, Írákem, Ukrajinou atd.

Aktuální situace, podle Die Zeit se ofenziva Assadova vojska s pomocí Rusů zastavila, z města uprchlo dalších 120.000 lidí a nálety zničily půl tuctu nemocnic.  IS je blízko vojenské základny Safireh, kde je uskladněno velmi velké množství zbraní. Zdá se, že některé povstalecké skupiny se dostávají ke zbraním země-vzduch, což by přímo mohlo ohrozit ruská i syrská letadla. Pokud bude vývoj takto pokračovat, nezbyde Rusku než nasadit do boje pozemní vojska, speciální jednotka již údajně na místě je. Iránská vojenská podpora byla posílena dalšími vojáky, ale v nedávné minulosti přišla o mnoho vojáků i několik generálů.

Vypadá to, že Rusko má v podstatě dvě volby. Buď bude Voloďa trvat na pokračování bojů a je pravděpodobné nasazení pěchoty, nebo ho stávající situace přivede k rozumu a začne jednat o budoucím uspořádání Sýrie. Bohužel to ale vypadá, že se připravuje k pozemní válce. Nejen že už Rusové použili pozemní raketomety – kaťuše, ale zřejmě již provedli i prověrku bojem a do Ruska se vrací několik mrtvých ruských vojáků. Ve stejné době se pracuje na základně pro pozemní vojsko. Dá se z toho soudit i podle samotného Putina. Kdykoliv o něčem řekl, že to nebude, vždy se to nakonec stalo. O pozemní operaci se zamítavě vyjádřil již před časem. Raketomety Sluncepeky již byly použity. Tyhle kaťuše Rusové používali už v Čečně. Raketomet odpálí salvu a pod přikrytím dvou tanků se rychle přesune, jinak se stane snadným cílem protiútoku. Znamená to ale také, že jestli jsou v Sýrii raketomety, musí tam být také tanky. Pozemní operace.

Dále. V souvislosti s tím, že se Rusko stalo součástí šiítské koalice cca 6 států, stalo se také několik století trvající náboženské války mezi Šiíty a Sunity. Počet států na straně Sunitů dosahuje údajně více než 60. Dokonce – jak se ukazuje nejen Asad s leteckou podporou Ruska, ale i IS bojují proti stejnému nepříteli, umírněné opozici, takže se v tomto smyslu Rusko stalo de-facto spojencem IS. Minimálně v jednom případě po vybombardování pozic opozice ruským letectvem bylo území obsazeno IS. A nakonec co je důležité, Irán, se kterým Obama udělal dohodu na základě které bude moci prodávat ropu a budou zrušeny sankce nikdy neodvolal svůj cíl – zničení Izraele. A nyní se Íránská vojska objevila přímo na hranici Izraele! (Politika Obamy a spol. na středním východě je vůbec zvláště poslední dobou zcela nesystémová, asi by byl nejradši, kdyby prezidentské volby byly již teď na podzim).

Další problém vzniká mezi Tureckem a syrskými Kurdy. Prezident Turecka již pohrozil, že proti nim zasáhne.

Co myslíte? Není to všechno již zárodek 3. světové války?

xxxx

Před časem jsem zde uvedl hrubý přehled 5 hlavních skupin, které v Sýrii bojují. Vzhledem k tomu, že v našich představách o Sýrii, o bojích a vůbec o zájmech lokálních států i Západu  i o příčinách vlny syrské emigrace panují mýty částečně vyvolávané i propagandou různých skupin a států, přeložil jsem článek z Novoj gazety, mimochodem jednoho z kandidátů na letošní Nobelovu cenu Míru a jednoho z mála nezávislých listů v Rusku. Možná po přečtení čtenář trochu pochopí, proč tolik Syřanů mužského pohlaví místo boje v Sýrii utíká do Evropy. Zároveň si také případně poopraví názor na to, kdo stojí za celou uprchlickou vlnou a proč v Sýrii zuří občanská válka, kterou nyní ruské bombardování netlumí, ale naopak prohlubuje.

Originál článek je zde

09-10-2015 02:01:00

Bomby nerozlišují názory

Začátek ruské Začátek ruské vojenské operace v Sýrii zostřilo diskusi o tom, kdo a proti komu v tomhle konfliktu bojuje.

Začátek ruské Začátek ruské vojenské operace v Sýrii zostřil diskusi o tom, kdo a proti komu v tomhle konfliktu bojuje.

První letecké údery Ruska vyprovokovaly skandál: útoky byly jakoby vedeny ne proti objektům IS, ale proti území, které kontroluje tzv. Umírněná opozice, také bojující proti IS, ale zároveň i proti prezidentovi Bašaru Asadovi. Rusko obvinili, že brání Asada a nebojuje s terorizmem.<s/0>Ministerstvo obrany RF všechna tato obvinění odmítlo, a ministr zahraničních věcí Sergej Lavrov vyzývá „konkrétně ukažte, kdo je umírněná opozice!“

Zkusíme to objasnit.

Pro postranního pozorovatele sledujícího konflikt v Sýrii je zjevných několik stran bojujících stojících proti sobě. Zejména jsou to:

vojska prezidenta Bašara Asada a jeho podporující libanonské milice (Hizballah) a íránské oddíly;

Islámský stát, který bojuje za vznik světového panství;

kurdské kmeny – etnická menšina, která bojuje za vznik vlastního státu;

– všechny ostatní brigády, které se samy neřadí k žádné z uvedených sil a celkově stojí proti nim.

Zejména poslední skupina různorodých skupin bývá nazývána „umírněnou opozicí„. A tzv. „světská opozice“ je pouhou jednou z částí této skupiny. Logika vystupování „světské opozice“ je pro západního pozorovatele nejvíce transparentní. Pro připomenutí – původem k počátku konfliktu v Sýrii se staly masové akce protestu proti zvůli policie. V březnu 2011 v nevelkém syrském městě Daraa policie zatkla několik teenagerů za protistátní graffiti na stěnách domů. Chlapce mučili a na všechny výzvy příbuzných uzavřít tenhle případ mírně odpovídali odmítavě. Konflikt přerostl do ozbrojeného tehdy, kdy se u zdí policie sešli vlivní šejkové.

Masové protestní akce se bleskově přelily do druhých měst, kde byly živelně formovány „protestní výbory“ a střetnutí s policií se stávaly stále krutějšími. Lidé protestovali proti zvůli asadovské vlády a požadovali provedení reform.

Značné množství velení i důstojníků syrské armády přešlo na stranu protestujících. Ti poté vytvořili základ politické opozice vlády Asada vytvořením „Syrské národní rady„.

„Radu“ aktivně podporovaly státy EU a Nato, zainteresované ve vytvoření otevřené politické opozice vládě Asada. Vedení organizace bylo v Turecku a její ozbrojené křídlo – brigády spojené pod názvem „Svobodná syrská armáda“ bojovaly v Sýrii proti armádě Asada. Cílem Rady bylo obsazení libovolné části syrského území a vytvoření alternativní vlády, která bude uznána Západem a dá zemím NATO důvod k započetí vojenské intervence do Sýrie k podpoře antiasadovské vlády.

Zejména v souvislosti s Radou USA spustily vojenský program výcviku a vybavení syrských vojáků. „Opozice“ však rychle ztratila sjednocení, ukázala se natolik rozdrobenou a dezorientovanou, že se ani s jedním z úkolů úspěšně nevypořádala. Americký vojenský program se s třeskem rozvalil. Z 5000 lidí, jejichž výcvik měl program zajistit se podařilo vybrat pouhých 70, z nich byla zformována speciální brigáda pod názvem „Oddíl 30„.

Koncem roku 2012 řada syrských opozičních skupin zformovala v Kataru novou organizaci – „Národní koalici opozičních a revolučních sil“ se stejnými cíli a úkoly jako měla rozpadlá „Rada“. Pod řízení organizace přešly i značné části Svobodné syrské armády.

Koalici také podpořily USA a monarchie Perského zálivu, včetně Saudské arábie. Tzn. že nedostatkem peněz netrpí. Nedostatek jednotného vedení a programu jak vyvést zemi z krize a znovu hluboká rozdrobenost i tuhle organizaci udělaly bezmocnou. K tomu se po oznámení o vzniku Islámského státu v červenci 2014, v jehož řadách bojují radikální muslimové z celého světa nakonec stalo zřejmé, že občanská válka přerostla do války náboženské a její konec je v nedohlednu.

Dnes zanedbatelná Svobodná syrská armáda zahrnuje desítky drobných skupin, a jedním z největších problémů je dezerce. Vojáci nerozumí tomu, s kým a za co mají bojovat.

Vzorovým je případ Džamala Maarufa, jednoho ze slavných a vlivných polních velitelů Svobodné syrské armády. Bojovníci radikální skupiny Fronta an Nusra ho obvinili z korupce a styky s Američany a vynesli trest smrti celé jeho brigádě. Většina vojáků spolu s velitelem utekli ze země – „protože bojovat ještě i s „Frontou an -Nusrá“ neměli ani možnosti ani chuť. Lidé, kteří souhlasili položit své životy ve jménu svržení nelegitimního z jejich pohledu národního vůdce se ukázali zcela nepřipravenými k boji s náboženskými fanatiky.

A podobných případů „dezorientace“ není málo.

Tak příkladně na konci září 2015 vojáky, kteří prošli americké kurzy vojenské přípravy přesunuli zpět do Sýrie. Po dvou dnech představitelé stále téže radikální náboženské skupiny „Fronta an-Nusrá“ oznámili, že celý oddíl „se svými znalostmi, vybavením i zbraněmi“ dobrovolně přešli na jejich stranu a bojují nyní ne za svržení vlády Asada ale za vznik šariátu na území Sýrie.

Celkově se dnes v pochopení toho, jakou roli hrají náboženské motivy v rozložení sil v Sýrii skrývá zárodek úspěchu vojenské operace. Zatím toto pochopení chybí a je zjevné, že vnější síly se často staví na špatnou stranu.

Do koalice s různorodými islamistickými skupinami se čas od času zapojují i zcela světské části Syrské svobodné armády. Tyto náboženské skupiny také bojují proti vládě Asada i proti IS, s jehož lídry se nábožensky rozcházejí. Nyní se cca. desítka těchto náboženských uskupení – největší z nich je „Ahrar ash-Sham„-spojila do koalice s názvem „Islámská fronta„. V jeho řádách bojuje okolo 45000 bojovníků. Existuje i řada dalších samostatných brigád, mezi nimi jsou i skupiny skompletované z příslušníků kavkazských států a zemí bývalého Sovětského svazu.

V současnosti jsou tyto náboženské skupiny – taktickými „spojenci“ zemí Západu a NATO. Z tohoto důvodu a také kvůli lokální spoluprácí se světskými skupinami jsou také často nazývány „umírněnou opozicí„. To je zajisté docela pochybné, protože všechny bojují za vytvoření náboženského státu v Sýrii ( i když ne za světovou vládu jako IS). Finančně a samozřejmě neoficiálně tyto skupiny také podporuje část saudských a katarských elit, protože jsou tyhle země životně zainteresovány ve svržení vlády Asada. Zájmy těchto monarchií a představy o mírové bezpečnosti nejsou úplným synonymem.

Zde je ukázkovým příkladem Fronta an-Nusrá – nejsilnější a nejvíce pro boj připravená náboženská skupina, která není spojená s IS. Čítá okolo 45000 lidí. „Fronta an-Nusrá„je filiálkou Al Kajdy v Sýrii. Násilně a systematicky bojují s IS; za poslední roky bylo mnoho případů, kdy americké letectvo podpořilo ze vzduchu bojovníky Fronty an-Nusrá. Zvláště proto jak v Americe tak i za jejími hranicemi Baraka Obamu kritizují za faktickou podporu Al-Kajdě, hlavnímu nepříteli USA po atentátech 11.9.2001.

Podle informací americké rozvědky dnes povstalci tvoří okolo 1500 různých ozbrojených skupin, které koontrolují okolo 20% území Sýrie. Ty skupiny, které bojují zejména za svržení vlády Asada ovládají pouze okolo 5% území země.

Autor: Irina Gordienko

Letecká bombardování Sýrie 30.9.-7.10.

20151009

10.10.2015 Zisky Asadovy armády následkem podpory ruského letectva

oct10

11.10.2015  Vznik konfliktu v Sýrii podle CNN i s obrázky

image

A takhle vypadají kazetové bomby používané syrskou a ruskou armádou, jinak ve světě zakázané

image

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Sýrie se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s