Paměť

Již měsíc se učím nazpaměť jednoduchou větičku v němčině “ Ich wünsche Ihnen, aufgenehmer aufenthalt! “ a to už vůbec nemluvě o správném pravopise. A je to jen a jen proto, že jsem se ve školním věku programově neučil nazpaměť básničky. Kdybych to tenkrát dělal, možná bych dnes neměl problém pamatovat si texty písniček, už vůbec nemluvě o tom, že naučit se nějakou novou mne přímo fyzicky bolí.

Takže se hodí dopis, který napsal italský spisovatel a filosof Umberto Eco svému vnukovi. Nazval ho „Drahý vnuku, uč se nazpaměť“. Hlavní myšlenkou v něm je jak škodíme své vlastní paměti a místo abychom jí trénovali, používáme berle „Google“, všelijaké gadgety a různé webové služby. Omezujeme svůj život na svůj vlastní a ignorujeme zkušenosti minulých generací. Pokud si dopis přečtete, zjistíte, že abyste něco dokázali, paměť potřebujete, že ji potřebujete i proto abyste pochopili co se ve světě děje.

Originální text se mi nepodařilo najít, zmínku o něm najdete i v článku International Herald Tribune (přeloženém z italského časopisu l’Espresso Magazine), ve kterém se Eco o dopise zmiňuje (i ten stojí zato přečíst, i když se jedná o reálie cizích národů).

Umberto Eco

Můj drahý vnuku, nechtěl bych aby tohle vánoční psaní znělo příliš jako poučování v duchu De Amicise, a kázalo by lásku k našim bližním, vlasti, lidstvu a podobným věcem.  Neposlouchal bys to ( jsi už dospělý a já příliš starý ), tak jak se systém hodnot natolik změnil, že má doporučení mohou být nepatřičná.
Takže, chci ti dát pouze jednu radu, která ti může být užitečná nyní, když používáš svůj tablet. Nechci ti dávat radu abys to nedělal protože se bojím abych nevypadal jako hloupý stařec. Vždyť ho také používám. Nanejvýš ti mohu poradit nezdržovat se stovkami pornografických stránek, předvádějících sexuální hry lidí, mezi lidmi a zvířaty. Nevěř, že sexuální vztahy jsou  redukovány na tyhle docela monotónní akce. Tyhle scény jsou vymyšleny k tomu, aby tě udržely doma místo toho abys šel ven a seznámil se se skutečnými dívkami. Předpokládám, že jsi heterosexuál, v opačném případě přijmi má doporučení přiměřeně ke své situaci, ale dívej se na dívky ve škole či na hřišti, protože jsou lepší než televizní postavy a vždy ti dají víc radosti než dívky online. Věř mi, protože mám více zkušenosti (pokud bych pouze sledoval sexuální hrátky na počítači, tvůj otec by se nikdy nenarodil a ani ty bys neexistoval).

Ale ne o tomhle jsem s tebou nechtěl hovořit, ale o nemoci, která zasáhla tvou a předchozí generaci, která se již učí na univerzitách. Hovořím o ztrátě paměti.

Je pravdou, že pokud chceš vědět, kdo to je Karel Veliký nebo kde se nachází Kuala Lumpur, můžeš stisknout tlačítko a okamžitě se to naučit z internetu. Dělej to, kdykoliv je potřeba, ale pokud si takhle pomůžeš, snaž se obsah informace okamžitě zapamatovat, abys nemusel hledat podruhé až se ti tahle znalost bude hodit ve škole, například. Špatné je to, že pochopení toho, že počítač může kdykoliv odpovědět na tvou otázku potlačuje touhu zapamatovat si informaci. K tomuhle jevu je možno uvést následující přirovnání: v momentě, kdy zjistí , že z jedné ulice do druhé se dá dojet autobusem či metrem, což je velmi pohodlné v případě spěchu, se člověk rozhodne, že již nadále nemá důvod chodit pěšky.  Ale jestli přestaneš chodit, změníš se ve člověka, který je nucen se pohybovat na invalidním vozíku. Ach ano, vím, že sportuješ a umíš ovládat své tělo, ale vrátíme se k tvému mozku.

Paměť se podobá svalům tvých nohou. Pokud přestaneš cvičit, stane se ochablou a změníš se v idiota. Krom toho všichni ve stáří můžeme onemocnět Alzheimerovou nemocí a jeden ze způsobů jak se téhle nepříjemnosti vyhnout je neustálé cvičení naší paměti.

Ta tohle je můj recept. Každé ráno se nauč nějakou krátkou básničku tak jak nás to učili v dětství. Můžeš s přáteli soutěžit v tom kdo má lepší paměť. Když ti poezie nesedí, můžeš se učit nazpaměť sestavy fotbalových týmů, ale musíš pak znát nejen hráče římských klubů, ale také dřívější sestavy (představ si, že si pamatuji jména hráčů Turínského klubu, kteří byli na palubě letadla, které utrpělo katastrofu na kopci Superga:Bacigalupo, Ballarin, Maroso atd.). Předhánějte se v tom, kdo si lépe pamatuje obsah přečtených knih (kdo byl na palubě Hispanioly, při hledání ostrova pokladů? Lord Trelawney, kapitán Smollet, doktor Livesay, John Silver, …), pamatují-li si kamarádi jména sluhů tří mušketýrů a d’Artagnana (Grimaud, Bazin, Mousqueton a Planchet) …A jestli nechceš číst Tři mušketýry ( i když nevíš o co přicházíš), zkus takovou soutěž s jinou knížkou, kterou jsi přečetl.

Zdá se, že je to hra, a je to opravdu hra, ale uvidíš, jak se ti hlava zaplní hrdiny, příběhy a různými vzpomínkami. Můžeš se ptát, proč kdysi počítač nazývali elektronickým mozkem. To je proto, že byl vymyšlen podle vzoru našeho mozku, ale u lidského mozku je mnohem více spojení než v počítači. Mozek – to je takový počítač, který máš neustále u sebe, je schopen se stále rozšiřovat v důsledku cvičení a tvůj stolní počítač po dlouhém používání ztrácí rychlost a během několika let vyžaduje výměnu. A tvůj mozek ti může sloužit do 90 let a v devadesáti letech, pokud ho budeš trénovat, budeš si pamatovat víc než dnes. A navíc ho máš zdarma.

A pak je tu ještě historická paměť, která není spojena s fakty tvého života nebo s tím co jsi přečetl. Uchovává ty události, které se staly před tvým narozením.

Když se dnes vydáváš do kina, musíš přijít před začátkem filmu. Když film začíná, je to jako by tě neustále vedli za ruku, s vysvětlováním, co se děje. Za mých časů se do kina dalo přijít v libovolnou chvíli, třeba uprostřed filmu. Mnoho událostí se stalo ještě před tvým příchodem, a bylo nutno si domýšlet to co proběhlo dříve. Když film potom pouštěli znovu, bylo možno shlédnout, jestli tvá rekonstrukce byla správná. Když se ti film líbil, bylo možné zůstat a shlédnout ho ještě jednou. Život připomíná sledování filmu za mých časů. Přicházíme na svět v momentě, kdy se již za stovky tisíc let stalo množství událostí a je důležité pochopit, co se do našeho narození stalo. Je to nutné proto, aby bylo možno lépe pochopit, proč se dnes děje tolik nových událostí.

Dnes tě ve škole (mimo toho o čem si přečteš sám) učí to co se stalo před tvým narozením, ale moc se jim to nedaří. Různé průzkumy ukazují, že dnešní mládež, i vysokoškolská, narozená v roce 1990, neví a možná ani nechce vědět o tom , co se dělo v roce 1980 a to už vůbec nemluvíme o tom, co bylo před 50 lety. Statistika říká, že při dotazování mládeže, kdo byl Aldo Moro, odpovídají, že byl hlavou Rudých brigád, ale členové téhle podzemní radikálně levicové organizace ho přeci zavraždili.

Činnost Rudých brigád pro mnohé zůstává tajemstvím , přitom existovali na politické scéně před pouhými 30 lety. Narodil jsem se v roce 1932, deset let po příchodu fašistů k moci, ale věděl jsem, kdo byl premiérem v době pochodu na Řím. Možná mne o něm řekli ve fašistické škole, aby mi objasnili, jak byl hloupý a špatný tenhle ministr, kterého fašisti svrhli. Přesto jsem o tom věděl.

Ale nechme školu stranou. Dnešní mládež nezná filmové herečky z před 20 let a já jsem znal , kdo to byl Francesca Bertini, která hrála v němých filmech 20 let před mým narozením. Možná tomu tak bylo, protože jsem listoval ve starých časopisech, uskladněných ve skříni v našem domě.  Také ti doporučuji prolistovat staré časopisy, protože to pomáhá pochopit, co se stalo před tvým narozením.

Ale proč je důležité znát události daleké minulosti? Protože podobné znalosti často pomáhají pochopit chod dnešních událostí a v každém případě, podobně jako při znalosti sestav fotbalových týmů, pomáhají obohacovat naši paměť.

Pamatuj si, že svou paměť můžeš trénovat nejen s pomocí knih a časopisů, ale i s pomocí počítače. Hodí se nejen proto, abys klábosil s přáteli, ale i kvůli poznávání světové historie. Kdo to byli Chetité a Camisardi ? Jak se jmenovaly tři Kolumbovy koráby? Kdy vymřeli dinosauři? Měla Noemova archa kormidelní kolo? Jak se říkalo předku býka? Žilo před sto lety více tygrů nežli dnes? Co víš o Maliském království? Kdo o něm vyprávěl? Kdo byl v historii druhým papežem ? Kdy vznikl Micky Mouse?

Mohl bych pokračovat v kladení otázek do nekonečna, byly by výbornými tématy pro zkoumání. Tohle vše je potřeba pamatovat. Přijde den, a ty zestárneš, ale budeš cítit, že jsi prožil tisíce životů, jako by ses zúčastnil bitvy u Waterloo, byl přítomen vraždě Julia Caesara, jako bys byl v místě, kde Berthold Schwarz , když míchal dohromady všelijaké látky při pokusech získat zlato, náhodně objevil střelný prach a při tom vyletěl do vzduchu (a dobře mu tak!).  A jiní tví přátelé, kteří se nebudou snažit vylepšovat svou paměť prožijí pouze jeden svůj vlastní život, monotónní a bez velkých emocí.

Takže, rozšiřuj svou paměť a zítra se nazpaměť nauč „La Vispa Teresa„. (to bych se tedy nenaučil ani kdyby to bylo v češtině :-)) ok  )

Advertisements
Příspěvek byl publikován v rubrice Dovednosti, Opravdové kváky. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s