Ledoborec jménem Trump

Rusko-americký historik a politolog Jurij Feštinskij, autor knihy „Voždi v zakoně“, „Brestský mír“ ,“ FSB vyhazuje do vzduchu Rusko „,“ Korporace: Rusko a KGB během vlády prezidenta Putina“, „Třetí světová: Bitva o Ukrajinu“ se domnívá, že Putin plánuje s pomocí Trumpa odstranit sankce, legalizovat právo Ruska na obsazení území sousedních zemí, rozpustit NATO a vrátit zpět na mapu světa Sovětský svaz.

Pokud vycházíme z předvolebního programu Trumpa, pak jsou na obzoru smutné vyhlídky. Trump, který přišel do Bílého domu z byznysu je přívržencem jednoduchých řešení. Není náhodou, že jeho hlavním propagandistickým nástrojem je Twitter: všechny problémy a jejich řešení, Trump vždy shrnuje do jedné věty. A pokud je otázka příliš složitá, pak do dvou. Ale v současné politice neexistují jednoduché problémy a jednoduchá řešení . Zjednodušující slogan „Amerika na prvním místě!“ není nic jiného než návrat ke staré americké politice izolacionismu dvacátých a třicátých let. Následky téhle politiky jsou dobře známé: Druhá světová válka.

Jistě, jakýkoliv nejvyšší představitel země, nejen Ameriky, musí především myslet na svou zemi a svůj lid. V tomto smyslu není slogan „Amerika First!“ nic špatného a nepřirozeného, zvláště během předvolební kampaně. Otázkou je, co do tohoto hesla zahrnout a za jakou cenu ho realizovat. Hledání „Zlaté střední cesty “ je vždycky obtížné a problematické, zvláště v demokratických zemích ke kterým Spojené státy jistě patří.

Na složitá rozhodnutí Trump není připraven. Příkazy a vyhláškami, které zatím s záviděníhodnou pravidelností podepisuje prezident Spojených států, není možné spravovat Ameriku. Protekcionismus, po kterém volá Trump, v krátkodobém horizontu může vést k pozitivním výsledkům (vidíme jak si tohoto protekcionismu cení americká burza, od vítězstvíTrumpa vyrostla do 20 000 bodů). Protekcionismus může vést k růstu zaměstnanosti v USA, růstu mezd, zvýšení vnitroamerické produkce. Ale i k růstu cen. To se týká zejména spotřebitelů, tedy celé populace. Přitom růst ceny spotřebního zboží má stejný vliv jako zavedení nikoli progresivní, ale plošné daně. To postihne nejchudší části populace země a zároveň sníží konkurenceschopnost Spojených států ve světě.

Automobilový trh Spojených států v určitou dobu přestal být konkurenceschopným a přenechal prvenství Japonsku především proto, že se mnoho let pod tlakem managementu amerických automobilových společností a odborů spoléhal na protekcionismus své vlády a místo na zákony volného trhu. Z této porážky se kdysi nejvyspělejší americký automobilový průmysl nikdynevzpamatoval. Tohle vše jsou primitivní skutečnosti, zřejmé každému. Trump ale doufá, že během 4-8 let, které stráví v Bílém domě se negativní důsledky protekcionismu nestačí projevit sama. A jak tento problém bude vyřešen po jeho odchodu ho nezajímá.

Totéž se týká nelegálního přistěhovalectví. Nelegální přistěhovalectví, kterému Trump vyhlásil křížovou válu je ve Spojených státech samozřejmě problémem. Pokud by nezákonné přistěhovalectví (a nelegální hotovostní mzdy) neexistovalo, stát by vybíral více daní; cena pracovní síly by ve Spojených státech byla vyšší, mzdy nekvalifikovaných dělníků vyrostly. To by nicméně vedlo k vyšším cenám vyráběných a pěstovaných produktů.

Nikdo nemá námitky proti boji s nelegální migrací. Je nezdravá pro každou zemi. Ale nelegální přistěhovalectví existuje především proto, že neexistuje jednoduché řešení tohoto problému.

Prastarý způsob boje s touto invazí je vybudování stěny. Mnoho těchto zdí bylo postaveno kolem hradů, měst a dokonce i celých států, pokud sem zahrneme Velkou čínskou zeď , která mimochodem není úplná. Celý svět znal Berlínskou zeď, bránící útěku východních Němců do západního Německa. Dnes funguje Izraelská bezpečnostní zeď táhnoucí se v délce více než 700 kilometrů, kterou stavěli deset let …

Je schopen Trump za deset let postavit zeď mezi Amerikou a Mexikem? Je schopen. Otázka je to, kolik to bude stát americké Ministerstvo financí (tj. amerického daňového poplatníka) a jak dlouho bude trvat tento projekt. To poslední však nebude mít žádný význam, protože prezidentsvtí Trumpa je omezeno na 4-8 let.

Smysl stavby takové zdi mezi Spojenými státy a Mexikem není zřejmý. Při pokusu o překonání Berlínské zdi pohraniční stráže stříleli s cílem zabít a pouze tímto způsobem dosáhli požadovaných výsledků. Izraelské pohraniční stráže při pokusu o průnik teroristů do Izraele také používají zbraně. Zda budeou po ilegálních mexických imigrantech střílet i americké pohraniční stráže je velkou otázkou. Jak se bude látat finanční díra v rozpočtu Ministerstva vnitra USA , které zatím má podle plánu Trumpa financovat výstavbu zdi, a na co kvůli výstavbě stěny nezbudou prostředky je další otázka. A poslední otázkou zůstává, zda to sníží nelegální přistěhovalectví z Mexika, a jestli ano, o kolik.

Trump žije v režimu svého prezidentského období. Amerika jako země žije v úplně jiném režimu. Stala velmocí nikoliv kvůli snaze získat světovou hegemonii , a protože evropský svět (a dnes ještě i muslimský svět) se bez zásahu USA věnuje výhradně svému sebezničení. V případě Evropy jsou jasným příkladem sebezničení dvě světové války. V případě muslimského světa je tímto příkladem permanentní válka proti Izraeli. Je těžké si představit, jak by arabský svět prosperoval, kdyby přestal brát Izrael jako nepřítele. Tím spíše, že současný muslimský terorismus je z velké části založen na touze vyřešit otázku zničení Izraele rychle a radikálně.

Ano, Amerika jako velmoc, utrácí šílené peníze na zahraničněpolitické projekty. Někdy je to pomoc jiným zemím nebo mezinárodním organizacím, někdy je to přímá účast v zahraničních konfliktech nebo dokonce do otevřená válka proti té nebo jiné zemi nebo režimu. Je jasné, že všechny tyhle aktivity jsou drahé.

Mezi první a druhou světovou válkou Amerika do Evropské politiky nezasahovala. 20 let vedla politiku izolacionismu a šetřila peníze. Ale tohle šetření jí přišlo velmi draho. Právě v tomto období šetření na zahraničněpolitických projektech přišla Velká hospodářská krize. Pak začala válka. Spojené státy byly nuceny poskytovat vojenskou i finanční pomoc nejdříve Velké Británii , potom i Sovětskému svazu (tyhle dluhy byly po válce Amerikou fakticky odpuštěny). Vyhnout se vstupu do evropské války se nakonec stejně ukázalo nemožným. A po vstupu do války Spojené Státy musely utratit velmi velké spousty peněz nejdříve na vojenskou kampaň a pak na obnovu zničené Evropu (Marshallův plán). Nezapomeňme ani na přibližně 400 tisíc Američanů, padlých v této válce. Takže uznat politiku izolacionalismu za úspěšnou nelze v žádném případě. Nemůže být úspěšnou ani za Trumpa.

Blízkovýchodní politika Spojených států (a potažmo i politiku Spojených států vůči muslimským zemím) je plná chyb a ne kritizuje ji jen lenoch. Takže se nepřipojím k obecnému sboru. Zřejmé, a tím spíš rychlé řešení (v rámci století) neexistuje. Ale na příkladu Sýrie- jen samotné Sýrie – vidíme, kam vede když Spojené státy odmítnou aktivní a včasnou intervenci do konfliktu: k rozšíření vnitřního konfliktu, k otevřené občanské válce uvnitř státu, k faktickému kolapsu tohohle státu, k nevídanému od skončení druhé světové války humanitárnímu problému uprchlíků s katastrofálními následky zejména pro Evropu. A to je jen jeden stát, Sýrie, s počtem přibližně 18 milionů obyvatel. Pokud to vztáhneme na celý Blízký východ, pak vidíme, že americký izolacionismus vůči této oblasti způsobil Evropě tsunami.

A to jsme ještě nezačali diskutovat o íránskou otázku… Jeho podstata je jednoduchá. Írán je blízkovýchodní supervelmoc, nebo alespoň země, která se supervelmocí v oblasti snaží být . Nechme stranou debaty o tom zda prezident Obama podepsal s íránským vedením správnou nebo nesprávnou atomovou dohodu. Předpokládejme, že je naprosto špatná a budeme vycházet z nejhoršího: Írán v příštích několika letech stane vlastníkem jaderných zbraní. Jestli při tom Írán neodmítne jeho hlavní zahraničně-politických cíl: zničení státu Izrael, pak to může vést, pokud to prezident Trump dovolí k termonukleárnímu konfliktu mezi Izraelem a Íránem.

Píšu „pokud to prezident Trump“, protože deklarovat podporu Izraeli a přemístit hlavní město Izraele do Jeruzaléma není dostatečné pro zaručení nedotknutelnosti Izraele. Ještě je potřeba zabránit Íránu proměnit se v regionální supervelmoc. Toho nelze v íránské otázce dosáhnout bez vstupu do konfliktu s Putinem, protože Rusko je hlavním, ne-li jediným významným spojencem Íránu. A konflikt s Putinem Trump v žádném případě nemá v úmyslu, neboť mezi Trumpem a Putinem je soulad v řadě otázek zahraniční politiky. Jedním z nich je podpora zahraniční politiky Ruska na Středním východě kvůli společnému boji proti mezinárodnímu islámskému terorismu .

Poté, co jsme zjistili, že se íránsko-izraelský vojenský konflikt v nadcházejících letech může stát jedním z nejvážnějších na světě, se vraťme k Evropě. Poslední hodnotící zpráva Pentagonu určila tři strategické soupeře Spojených Států: Islámský stát, Rusko a Čína. S prvním nepřítelem Trump hodlá bojovat kvůli svému vidění a chápání problému (jako s ním ostatně bojovaly i dvě předchozí administrativy). Druhého nepřítele Trump plánuje přeměnit ve svého spojence v boji proti prvnímu a třetímu. Přitom s první nepřítelem se Trump chystá bojovat prostřednictvím ruských rukou a s třetím samostatně.

Začněme u třetího strategického nepřítele: Číny. Čína je komunistickou diktaturou, která, z pohledu světového trhu, úspěšně reformovala svou kdysi socialistickou ekonomiku. Socialistickým v ní zůstalo jen to, žeco drtivá většina obyvatel Číny pracuje za haléře v nelidsky těžkých podmínkách. Přitom produkuje výrobky, které jsou pak exportovány do zahraničí. Stát tím bohatne. Životní úroveň zbytku lidí mírně, ale přeci jenroste (zpočátku byla docela katastrofální). Objevila se důležitá vrstva „nových Číňanů“ (bohatých čínských obchodníků). Dnes je Čína hlavním obchodním partnerem Spojených států.

Zahraničněpolitické ambice Číny se ohraničovaly deklaracemi Taiwanu jako historického čínského území. O vojenské dobytí Tchaj-wanu se Čína nepokoušela. Čína se nepokoušela ani o vojenské dobytí Hong Kongu, pronajatého na sto let Anglii. Trpělivě čekala, až do uplynutí sjednané doby pronájmu.

Hořkou pilulkou přichystala Čína stavbou umělého ostrova v Jihočínském moři. Ve skutečnosti je to vojenská základa, která bude kontrolovat doposud volnou mořeplavbu v regionu. Tento umělý ostrov a pokusy vyhlásit vody kolem něho za čínské se staly příčinou, proč byla Čína zapsána ve Spojených státech mezi strategické soupeře.

Trump se chystá postavit této agresivní politice čínského vedení. A všechno progresivní lidstvo je v této záležitosti rozhodně na jeho straně. Problém je v tom, že Trump používá „Čínskou kartu“ nikoliv v zájmu konfrontace s komunistickou Čínou, ale jako kouřové clony k zakrytí další zahraniční operace: oslabení NATO a odevzdání Východní Evropy Putinovi. Konflikt v Asii, ať již konfrontace s Čínou či vojenský zásah proti Severní Koreji vyvíjející atomové zbraně a mezikontinentální rakety schopné zasáhnout, je jen falešná stopa. Nová fronta, která „bude od Spojených států vyžadovat“ přerušení financování NATO nebo dokonce zrušení podle Trumpa „zastaralé“ organizace, stažení se USA z Evropy a spojenectví s Ruskem pro válku v asijském směru.

Pokud ale Amerika kvůli nové asijské frontě odejde z Evropy, zopakuje se situace před 2. světovou válkou: agresorem začíne obsazovat své sousedy. Dnes je takovým evropským agresorem Rusko. Dvakrát na počátku tohoto století Rusko napadlo sousední státy a obsadilo části jejich území: v roce 2008 Rusko začalo válku s Gruzií a v důsledku této války obsadilo Abcházii a Jižní Osetii; v roce 2014 Rusko vstoupilo na Ukrajinu a obsadilo Krym, Doněckou a Luhanskou oblast. Stejně jako Hitler, zabírající v letech 1938-939 cizí území pod heslem sjednocení německého národa; stejně jako Stalin, obsazující cizí území v letech 1939-1940 pod záminkou spojení s bratrskými národy v té době již žijícími v SSSR a kvůli zabezpečení hranic Sovětského Svazu- Putin dělá totéž pod heslem ochrany Rusů, žijících za hranicemi Ruska. Pokud v téhle Putinově vojenské kampani bylo něco „hybridního“, tedy přesně to v čem byly hybridní vojenské přepady Hitlera a Stalina.

Není žádný důvod předpokládat, že se zahraničněpolitické ambice Kremlu ohraničí již uskutečněnou agresí. Putin a mašina ruské propagandy otevřeně naznačuje, že strategickým cílem č. 1 současného ruského vedení je obnovit Sovětský svaz, jehož kolaps Putin považuje za katastrofu, která postihla jeho osobně, stejně jako celou zemi. Je zřejmé, že k obnově doslovného „SSSR“ v původní podobě, nikdo nevyzývá. Ale sovětská symbolika, od hymny i melodie programu „Vremja“ až po „TASS“-se postupně vrací. A jaký přesně bude mít název nový stát „Ruského mira“ není až tak důležité.

Ke splnění úkolu č. 1 musí býtnejprve být implementován strategický cíl č. 2 – formální zánik NATO nebo zrušení článku 5 Charty NATO, který stanoví vzájemnou pomoc členských zemí NATO v případě útoku na jednu ze stran smlouvy. Tento úkol byl svěřen ledoborci jménem Trump – na amerického prezidenta, který převzal vůči Putinovi převzal některé závazky. Mezi těmito závazky je zrušení sankcí, uznání anexe Krymu a stažení USA z NATO. To je vše vo by měl udělat ledoborec Trump. Zbytek za něj dodělá Putin, protože bez amerického jaderného deštníku a bodu 5 Evropské charty NATO bude Evropa vůči Rusku bezmocná . A pokud se tento scénář někomu zdá příliš primitivní a pesimistický, chtěl bych mu připomenout, že v roce 2013 neméně fantasticky vypadal scénář obsazení Krymu a východní Ukrajiny Ruskem.

Hodně záleží na tom, zda bude schválen Tillerson na post státního tajemníka Spojených států. Je tu velká šance, že ho schválí Senát, tak jak republikáni postupně vzdávají prezidentovi své pozice a opoziční demokratická strana nemá dostatek hlasů k odmítnutí jeho kandidatury.

Tillerson bude v okruhu prezidenta Trumpa bude představovat nejen hlasatele jeho politiky, ale hlavně spojky mezi Trumpem a Putinem, zatímco poradce Trumpa v oblasti zahraniční politiky gen. Flinn bude spojkou mezi Trumpem a všemi ostatními ruskými politky a diplomaty , pracujícími v Rusku i v zahraničí. V nejbližší dny Trump začne otevřeně „prodávat“ americkému veřejnému mínění sblížení s Putinem jako výhodu pro USA.

4-8 let není velkým historickým obdobím k řešení geopolitických otázek a k územním anexím. Hlavní účastníci těchto událostí Trump a Putin budou jednat rozhodně a rychle. K uskutečnění svých plánů přistoupí ihned po schválení Tillersona Spojených státním tajemníkem USA. V čem konkrétním spočívají tyto plány uvidíme velmi brzy. Ale ničím jiným než novými vojenskými operacemi na různých frontách trumpovo-putinská dohoda o Rusku a NATO skončit nemůže.

Zdroj „Apostrof“

Autor Jurij Feštinskij

Rusko-americký historik, žije ve Spojených státech
Reklamy
Příspěvek byl publikován v rubrice Politika, Rusko, Sýrie, teror se štítky , , , , , , , , , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s